Skotský menstruační socialismus
Mysleli bychom, že na sklonku listopadu koronavirového roku 2020 už nás nemůže nic překvapit. A přece. Zpráva sama mě pobavila. A hned jsem si pomyslel to, co obvykle v takových případech: Zase další hloupý nápad levice. Ale současně mě překvapila: Jakže? Příslovečně spořiví Skoti? Nadto kalvinističtí protestanti?
Pak mi shodou okolnosti padl do ruky tento článek Martina Zvěřiny – v sobotním vydání Lidových novin, v rubrice Názory. Názor je názor, řeklo by se. Ale názor známého komentátora v novinách není jen tak nějaký subjektivní dojem. Názor musí být podepřen pádnými argumenty. I když nejde o žánr vědecký, jen publicistický. A musím říct, že mi ušetřil práci. Formuloval bych to totiž úplně stejně. Jen by mi to možná zabralo víc času.
Menstruační regres
Martin Zvěřina
Ve Skotsku bylo zemětřesení, nebo vypukl hladomor? Asi to napadlo leckoho při četbě titulku, který nás v úterý oslovil na zpravodajských serverech: Skotsko poskytne všem ženám menstruační potřeby zdarma. Skotský parlament toto rozhodnutí přijal jednomyslně. Čtenář se dozvěděl, že existuje takzvaná menstruační chudoba, která se jen ve Velké Británii týká až 20 procent žen. Skeptika napadá, že při známé (ne)funkčnosti britských veřejných systémů je všechno možné, a tedy že bohatá země, jakou je Skotsko, řeší problém typický pro rozvojové země.
O den později pověřil premiér Andrej Babiš ministryni financí Alenu Schillerovou úkolem, aby vyřešila „otázku menstruačních potřeb zdarma pro ženy s nízkými příjmy“. Co na tom, že paní Schillerová je ministryní financí, a tedy nemá aparát ani nástroje na posouzení situace a případné potřebnosti dotyčných. Premiér patrně uvažoval tak, že Alena Schillerová jako žena je expertkou na menstruační potřeby. Ještě že v tu chvíli nešel kolem ministr vnitra Hamáček, už ho vidíme, jak v červené mikině rozdává reklamní balení vložek s logem ČSSD.
Bez žertů, pokud menstruační potřeby zdarma budou stát Skoty téměř tři stovky milionů, dvakrát tak velké Česko by to mohlo pořídit za méně než půlmiliardu korun. Přece jen, u nás neplánuje nikdo rozdávání menstruačních pomůcek ve veřejných budovách všem.
Peníze máme, menstruační chudobu jsme „vyřešili“, co přijde dalšího? Internet zdarma, mobily zdarma? Možná základní potraviny, ale to by už nemělo takový úspěch, protože následně by musel stát distribuovat též hrnce a sporáky a poté by musely neziskovky pořádat humanitární mise do vybraných rodin, aby jim ukázaly, že člověk nemusí být živý jen z tzv. junk food. Ostatně do rozvojových zemí pravidelně jezdí desítky let a kopají tam studny, budují rybníky, staví školy či kanalizaci, aby se často mohly po několika letech vrátit a to, co místní obyvatelé mezitím zdevastovali, vybudovat znovu. Asi je to nějaký progresivní ideál, podporovat společnost závislou na přídělech a darech.
Jeden marně přemýšlí, co mají společného dnešní levičáci, kteří vidí v přídělu „zabezpečení důstojnosti“, se svými předchůdci, kteří bojovali, riskovali věznění i život za emancipaci chudých, za jejich skutečná občanská a politická práva. Asi byli hloupí a viděli důstojnost jinde, v samostatných, hrdých, i když třeba chudých osobách, jež stojí na vlastních nohou. Dnes raději chudobu a deprivaci pečlivě konzervujeme. Dostanete vše na příděl, nebojte se, nikdo po vás nebude chtít, abyste se změnili. Tomu se nedá říkat pokrok.
Lidové noviny, 28. 11. 2020
Ano, taky mě hned napoprvé napadlo, že daný problém se týká rozvojových zemí, případně venkovských oblastí nějakého toho druhého či třetího světa. Už bylo vytvořeno několik projektů, které měly zavést civilizované záchodky do škol, třeba v Africe. Protože bylo známo, že jakmile začnou dívky menstruovat, přestanou chodit do školy v podstatě nadobro – protože ve školách, jako ostatně ani nikde jinde, nejsou záchody, natož aby byly oddělené pro chlapce a dívky. Obyvatelstvo se chodí venčit prostě kamkoli. Tak i v Indii nebo v řadě islámských zemí. Jenomže to, že dívky nedostanou ani řádné základní vzdělání, zadělává na další civilizační problém – a nejen ten, že budou i nadále diskriminovány a utiskovány mužským pohlavím. Má-li se v těchto zemích něco pohnout, změnit, bylo by asi dobré, aby to vyšlo od žen, od matek, začalo od výchovy. Ale jak, když ženy zůstávají uvězněny v tradicích a hloupých zvycích? Tohle všechno jsem věděl – že se dělají revoluce od záchodů, vodovodů, dívčích tříd a škol apod. A třeba i od těch zdarma distribuovaných hygienických pomůcek. A nemyslím, že šlo vždy jen o marketingové akce výrobců nebo o export západního životního stylu, konzumismu a kapitalismu.
Avšak proč ve Skotsku? Že by tam těch imigrantů už bylo tolik? Že by jejich civilizační „nenávyky“ působily až tak zřetelné problémy? Že by se dívky z rodin migrantů tak obtížně adaptovaly na naši západní společnost, až je třeba jim takto masivní pomocí usnadňovat integraci? Zjevně nejde o civilizační standardy – záchody ve Skotsku mají. Že jde o peníze? Že by byli až tak chudobní, že by ani na elementární věci nebylo? To se mi nechce věřit. Takže za tím asi bude feministicko-genderová lobby. Jde o to vyrovnat nějaký handicap, vynahradit nějakých chudáčkům křivdu, jíž se na nich matka Příroda dopustila, odstranit do nebe volající znevýhodnění žen oproti mužům!
Už jsem o tom ve svých učebnicích psal a v kurzech mluvil: Fajn, když tedy začneme vyrovnávat nerovnosti, vyvažovat disproporce, kde se pak zastavíme? Nejsem nelida, ne že bych někomu nepřál. Ale uvažujme o principech, o pravidlech, tedy o spravedlnosti. Alespoň my muži takto formálně a abstraktně uvažujeme. Když dělám charitu, tak dávám a možná se ani neptám, co bude následovat. Ale když dělám sociální politiku, tak nejde o žádnou charitu, jde o principy, ideje, ano, dokonce o ideologie, politické ideologie. Měl bych se chovat ke všem stejně, nebo stejně ke všem stejným a odlišně ke všem odlišným. Takže tímto gestem, jež bylo možná míněno jako šlechetné – No tak co, jsme bohatá společnost, těch pár stovek milionů si můžeme dovolit! – jsme otevřeli jiný problém, asi větší, než byl ten, který jsme oním gestem vyřešili. Vím, kdybychom se při každém šlechetném skutku měli obávat, že se natáhnou další prosebné ruce, to bychom nikdy nemohli nikomu nic dát. Avšak – jsme u sociální politiky. Jsme stát, právní stát. Ty natažené ruce se budou domáhat další štědrosti právní cestou. Nebo politickým nátlakem. A budou v právu. Máme tedy toto šlechetné gesto rozhazovačné sociální politiky náležitě zdůvodněno? Je zakomponováno do celku nějaké srozumitelné ideové, ideologické koncepce?
Zvěřina to trochu karikuje, zesměšňuje politiku progresivistické levice. Ale když ona je opravdu komická. Já taky uvažuju pravicově. Ale nebráním se rozumné sociální politice, souhlasím s promyšlenou formou umírněného přerozdělování, dokonce i s nějakými těmi regulacemi, čili nejsem pravičák až do toho směšného extrému, dělám kompromisní úkroky směrem k pravému středu. Ale pomoc má být, pokud to jen lze, pomocí ke svépomoci, od aktů sociální politiky očekávám promyšlený motivačně-výchovný dopad. A ten tady skutečně nevidím. Myslí si snad levicoví politici (tohle ale určitě spáchaly progresivistické levicové aktivistky), že rozdávání těchto pomůcek něco trvale nebo dlouhodobě změní v oněch obdarovaných? Já vidím jen jeden logický závěr – že si příště řeknou o další věc, na kterou mají spravedlivý nárok. Ostatně jsem už o tom psal ve svých učebnicích – že ten internet zdarma už si v podstatě západní populace vyvzdorovala, mnohde i elektřinu jako takovou, protože neplatiče vlastně není možno odpojit, znamenalo by to porušení jejich lidských práv a snížení jejich lidské důstojnosti. Proč já vlastně za internet platím? A za elektřinu, a jiné věci? Vždyť „oni“ to mají zadarmo, tedy přesněji, někdo jim to dorovná, když neplatí účty.
Takže jestli s tím u nás fakt někdo vyrukuje – a naše levicové aktivistky jsou v tomto směru nabušené aktivitou až až – tak jsem připraven mávnout rukou nad částkou, jež v těch našich dluzích je opravdu jen marginální, ale současně začnu vehementně podporovat politiku „buď všechno všem zdarma, nebo, když to nepůjde, a to opravdu nepůjde, tak ať je každý svého štěstí strůjcem“. Byť by takové menstruačně socialistické opatření bylo třeba jen symbolickým gestem, bude pro mě a pro nás, kteří podobně uvažujeme, pobídkou: Vraťme se k politice důstojné odpovědnosti za sebe sama, za svůj osud, za svou budoucnost, tedy posuňme se v politickém středu víc doprava. Bude to pro občany ta nejlepší škola, která je učiní dospělejšími. Vyšachujme ve volbách taťky a mamky, kteří tvrdí, že pro nás chtějí to nejlepší, že nám všechno dají, všechno za nás zařídí, i ty nosy a zadky nám budou utírat.
vš, listopad 2020