Automat
Často vidím, jak někteří důchodci zoufale tápou nad dotykovou obrazovkou vyvolávacího systému na poště, v bance nebo na úřadě. Vzpomínám, jak jsem sám byl zmatený, když jsem se s tím poprvé v cizině setkal – a to jsem nebyl důchodce. Dobrá, toto jsem se tedy naučil. Ale na některé móresy přistoupit nehodlám. Například odmítám mluvit s robotem. Na hlasovou schránku mi vždycky vyhrkne akorát rozezlené Kurwa! Když se mi v telefonu ozve – Chcete-li řešit to, zmáčkněte dvojku, chcete-li ono, zmáčkněte trojku – ani nenechám robotku domluvit, okamžitě pošlu ji i celou jejich instituci do řiti, a než zavěsím, stihne si možná ještě vyslechnout, tedy nahrát do paměti, mé soptění, jak se na to můžu vy… a že v takovém světě žít nechci a naštěstí už dlouho nebudu.
Odmítl jsem chodit do obchodů, kde mě nutí, abych bankovky strkal do nějaké škvírky, nebo si dokonce vyťukával jakési kódy na obrazovce. Ne, já chci pěkně z ručky do ručky! To je obchodní jednání hodné člověka. Hodné i těch peněz a hodnoty zboží.
Poděšeně mávám rukama, když mě v hypermarketu lákají k samoobslužné pokladně. Ne, nikdo mě nepřesvědčí, že tohle má budoucnost! Když jsem to dvakrát musel absolvovat – samozřejmě to za mě dělala asistentka –, jasně jsem viděl, jak je to složité a neintuitivní. To je proti lidské přirozenosti!
Musím konstatovat, že automatizovaný systém placení v městské hromadné dopravě sice zdánlivě zjednodušuje a zrychluje odbavení cestujících, ale to jen v případě základní sazby. Jakmile člověk potřebuje přestup, veze dítě nebo třeba dva psy, obsluha dotykové obrazovky je prostě příliš složitá a naprosto nelogická. Nedovedu si představit, jak bych něco podobného řešil v cizině, když jsem se to ani po opakovaných pokusech nenaučil doma. A to jsem si to nechal několikrát vysvětlit i ukázat. Možná jsem to i pochopil. Ale pokud to nedělám denně, tak to za týden zapomenu. Návod k užívání předplacené karty MHD na internetu má 30 stran!
Kupovat si jízdenku v automatu jsem odmítal vždycky – i v dobách, kdy tyto strojky byly ještě vcelku jednoduché, v podstatě mechanické. Když vidím, jak s tím někdy lidi marně lomcují a pak do toho zlobně buší, zařekl jsem se… A nejsem sám, kdo seznal, že tohle žádný pokrok není. Nechť je automat jen nouzovým doplňkem pro koupi papírových jízdenek. Já si je ale vždycky radši koupím pěkně v trafice nebo u pokladny. Ne, není to výhoda mít všechno v mobilu. Mockrát vidím, jak revizoři poučují ty, kteří jinak s mobilem vstávají lehají, jak se s ním má správně platit jízdné. Cestování v MHD je podle mě hodně důležitá věc, zejména proto, že je musí zvládnout i lidé, kteří do města přijeli odjinud nebo cizinci. Seniory tohle zásadně limituje v kvalitě jejich života.
Když vidím automat na placení parkovného, na kterém je návod v několika dlouhých sloupcích drobně psaného textu, děkuji Bohu, že už jsem se vzdal automobilismu.
Ale proč to říkám… Všiml jsem si, že normální smrtelník už si nemůže zajít na nádraží na záchod. Brání mu v tom zase nějaký sloup se sáhodlouhým návodem, displeji a tlačítky. Nechcete rovnou zařídit, že budeme i chcát virtuálně? Dneska je problém zajít si do křovíčka před nádražím nebo do parku. Oni to o nás vědí a ty keříky všude vysekali. Dokázal jsem se kdysi vychcat i v Monte Carlu. A že to bylo hodně těžké! Vzal jsem to jako výzvu. Není možné, že by český člověk, český chlap, tu jejich botanickou zahradu nepřechcal… Ale proč mám takové výzvy řešit i doma, v naší prosté vlasti? Stejně tam ta hajzlbába musí být – vždyť tam musí několikrát denně smejčit. To jako fakt chceme tolik ušetřit na lidské síle? To tu opravdu nejsou báby ochotné to za těch pár dvacek denně dělat? Co je Českým drahám po tom? Správě železnic snad uniká nějaký zisk nebo rostou náklady? V nóbl podniku vždycky bývala nóbl hajzlbába, někdy i hajzldědek. Proč něco, co normálně fungovalo 150 let, najednou je třeba nahrazovat roboty?! Neřeknu, kdyby šlo o produktivitu průmyslu, efektivitu dopravy. Ale tedy jde o lidi, o to, aby život a svět byl normální. Dokonce je to jedna z veřejných služeb, na niž bychom měli mít jako občané nárok. Podle záchodů – kromě jiného – poznáte vyspělost civilizace.
Takže mám další příspěvek do své připravované knihy Můj sen – Můj boj. Sny mi jdou dobře. S tím bojem mi ale musíte pomoct. Jde i o vás!
vš, květen 2022