Filmy spatřené 2022
Síla psa
Nepochopil jsem vůbec nic. Zřejmě jsme se minuli, jak s autorem předlohy, tak s hlavní filmařkou. A zřejmě i s většinou diváků – kteří ale filmu dali vlastně taky jen 60 %. A rozhodně s porotou, který udělila filmu Zlatý globus. Nevím, proč to muselo být (takto) napsáno – a následně natočeno. Zůstal mi z toho jen depresivní pocit, otrávilo mi to mysl jakousi divnou dusnou atmosférou. A pocit ztracených dvou hodin…
Policie Paříž 1900
Vypadalo to na slibný seriál. Podobné míváme rádi. Ale bohužel jsme to hned po prvním dílu vzdali. Příliš popisné. Autoři si zřejmě mysleli, že to, co jim chybí na kvalitním příběhu a dobře napsaném scénáři, nahradí až do poslední kapky jdoucí doslovností krvavých scén a přepjatým, přehnaným podáním některých emocionálních situací. Škoda těch kostýmů a výpravy… To jediné bylo dobré.
Díra – El hoyo
Vydržel jsem skoro do půlky. Pokud to mělo mít nějakou myšlenkovou linii, danou třeba zdánlivě zprvu slibnou metaforou společenské stratifikace a solidárního sdílení údělů, tak tu autoři brzy opustili, anebo ji vlastně ani od počátku neměli…
Ponorka
Vyšetřování mediálně známé dánské kauzy. Vlastně jen popis, dokumentární vyprávění. Ale řemeslně dobře provedené. Nic navíc, ovšem.
Stíny v mlze
Vydržíme to jen proto, že se to odehrává v Ostravě. Jinak je to přesná ukázka toho, jak je možno dokonale zabít detektivní seriál. Tedy natočit ho jen tuctově, jak to dovedou i na Nově, i na Primě. Autoři i protagonisté se přitom berou strašně vážně. A to je na tom právě to strašné…
Devadesátky
Vlastně to taky není nic moc nadčasového. Pro diváky je to atraktivní tím, že to zažili, že to pamatují. Tedy ti starší. Ale na druhé straně je právě tohle kontrast oproti Stínům v mlze. Ukázka, jak se mají točit filmy, seriály…
Cizinec, 8 dílů
Dost divné. Divné prostředí, divní herci, prapodivné zápletky. Celkově z toho mám divný pocit…
Nevina, 8 dílů
Ještě divnější. Bizarní zápletky, děj postrádající logiku. Mně naprosto nesympatičtí herci, prostředí… Jednak jsem zmlsaný, náročný, jen tak ledajaká detektivka mě už nepřiměje ji dokoukat. A jednak – tento typ brutality je mi nepříjemný. Děkuji, nechci.
Obleva, 6 dílů
Hele, už i Poláci se naučili točit severské detektivky. Dalo se to vydržet.
Balthazar
Francouzský pokus o krimiseriál. Někomu to možná může vyhovovat, ale já si prostě nezvyknu na hlavního hrdinu, kterej vypadá jako pornoherec, a přitom se nám tvrdí, že je to špičkový chirurg, patolog, profesor, který taky běhá maraton, lítá na rogallu a denně má v posteli jinou slečnu atd. atd.
Sanditon
Několikrát jsem podobné typy historických ság periferním viděním zaregistroval – a nějak mě to nedokázalo zaujmout natolik, abych se díval dál nebo pravidelně. Pýchu a předsudek Jane Austenové jsem opravdu pro těžkou nudu nikdy nedokoukal, ačkoli jsem se snažil. Až tentokrát. Sanditon. Ne že by to bylo něco extra. Tedy z uměleckého hlediska, z hlediska filmařského umění. Angličani už to ale umí točit a dělají to zřejmě nejlepším možným způsobem, i když by jistě někdo právem mohl říct, že je to klišé. Dalo se to vydržet. Spíš kvůli kostýmům, atmosféře, dobovým souvislostem Děj jsem vlastně ani téměř nesledoval. Ono je to takové ženské – kdo s kým co, kteří by byli ideální partie, kdy se vezmou a tak dále.
Panství Downton, celovečerní film, 2019
Právě díky Sanditonu jsem se odhodlal i na Panství Downton. Několikrát jsem z toho jaksi mimoděk vždy kousek zahlédnul, když jsem někde zrovna šel kolem. Neřekl jsem nic kritického, ale myslel jsem si, že je to dobré tak pro baby… Teď jsem tedy vydržel skoro dvě hodiny. Děj je opravdu hodně nudný, nezajímavý. Ale ocenil jsem, že oproti Sanditonu zde byly rozehrány složité vztahy mezi dvěma vrstvami tradiční britské společnosti – aristokracie a služebnictva. Dala by se na tom rozebírat Hegelova filosofická metafora pána a raba.
Zdravotní škola
Šestidílný televizní seriál. Jakýsi dánský protipól britských Porodních sestřiček. Kulisy, rekvizity, výprava, historizující atmosféra – to je fajn. Dokonce i téma by se dalo dobře zpracovat. Ale Dánové to zkrátka neumí tak dobře jako Angličani. Chyba je už ve scénáři. Hodně schematické, samá šablona. Snad ve snaze zaujmout širokou paletu diváků to sklouzává do polopatického vyprávění, ideových klišé.
Zahradnictví
Český, údajně s polskou a slovenskou pomocí. Tři díly po dvou hodinách, v televizi to šlo na šest pokračování.
Čtvrtá hvězda
Český televizní seriál, 12 dílů. Celkem ujde, letní zábava. Klidně se dá zhlédnout po čase znovu a člověk se opět bude bavit, vychutnávat si detaily.
Sugerlandský expres
Docela mě to překvapilo. Silně se vnucuje myšlenka, že to má nějakou myšlenku. Určitě jsou tam dimenze, které si říkají o hlubší interpretaci. Nějaká metafora Ameriky, Ameriky jako země, pro niž signifikantní jsou nesmyslně velká a silná auta a střelné zbraně. A taky chlápci v kovbojských kloboucích. A emoční kýč sentimentálního obrazu americké rodiny. Mohlo by to vypadat jako komediální ironizace. Ale trochu z toho mrazí – jestliže taková země, s takovými obyvateli chce být světovou velmocí. Na Goldie Hawn už jsem si zvyknul. Kdysi jsem měl pocit, že to moc prožívá, že přehrává, ale pak jsem pochopil, že ona taková opravdu je, že je vždy jen víceméně zcela přirozená. Ale v tomhle filmu hrála vlastně velmi dobře, i když většinou jen sama sebe.
Ta dívka z fotky
Není na to co říct. Nevím, proč to muselo být natočeno. A proč takto. Kdyby se z toho udělala zobecňující otázka, třeba jak je to složité s tou identitou, jak jsme všichni složeni z různých lidí, tak možná. Ale takto…?
Řím otevřené město
Asi jsem si chtěl ověřit, co na tom italském neorealismu bylo a je. Už jsme takových filmů kdysi v 60. a 70. let viděli víc. Ale co teď, po letech? Bohužel, musím říct, že tento film mi neříká a nedává vůbec nic. Naprosto nechápu záměr tvůrců. Co tím chtěli říct? V čem je ta moralitka? Vždyť ta pointa je dokonale zabitá. Proč to muselo být natočeno? A právě takto? Že neorealismus? Ale vždyť přesně takhle se tehdy točily filmy i v onom „sovětském táboře“. Zaplať pánbu, že už to máme za sebou…
Díra u Hanušovic
Hned u prvních záběrů jsem si vzpomněl, že už jsem to vlastně kdysi viděl. Ale z toho, že mi nic neutkvělo v paměti, je zřejmé, že to asi ani teď nestojí za řeč. Syrový existencialistický horor z nějakého zapadákova. Lidi z města a kulturních intelektuálských vrstev na to hledí jako na záběry z nějakého papuánského pralesa. A pohrdání a přezírání plynule přecházející ve výsměch maskovaný komikou se ve spodním tónu mění v tragiku. No jo, kdysi se takto točilo víc filmů. Realita jako syrový existencialistický horor.
Nenápadný půvab buržoazie
Zkusil jsem po mnoha letech, co to udělá… Těžko říct. Kdysi jsme zřejmě přistupovali k mnoha dílům, nejen k filmům, s pocitem, že je třeba hledat v nich hloubku, zašifrovaná sdělení uložená do archetypů, symbolů, náznaků, jinotajů… Měli jsme pocit, že je třeba analyzovat nejen to, co tvůrce zamýšlel, ale i to, co vyjádřil, aniž by věděl, aniž by chtěl. On koneckonců i to, co vyjádřit či předat chtěl, mohl a měl, učinil prostředky vlastními dílu, danému uměleckému žánru či stylu, nemohl to vtělit do slov, do intelektuálně artikulovatelného sdělení. Takže si matně vzpomínám, že jsme tehdy v tomto filmu, ale i v jiných Buñuelových dílech, zdůrazňovali jisté momenty, jako třeba to, že se ona společnost vlastně nikdy nedostane k tomu jídlu, k němuž se tak obřadně chystá; nebo obrazy, jako ten, kdy společnost poměrně rychle kráčí nějakou polní cestou, aniž by bylo jasné, odkud a kam a proč. Vlastně proč jim pořád šlo o nějaké navštěvování se, setkávání, společná stolování? Že by tím byla kritizována marnost jejich existence, očividnost „zahálčivé třídy“? To, že chtějí jen konzumovat, ale nikdy je nevidíme, jak nějaké statky či hodnoty vytvářejí. Na rozdíl třeba od italského neorealismu, který zase pořád jen ukazoval ty chudáky pracující. Je jasné, že třeba Ingmar Bergman své filmy vědomě a šikovně kódoval. Daly se dešifrovat s pomocí tehdy módní existenciální filosofie či psychoanalýzy. V současné době už mi ale tyto přístupy a nutkání analyzovat a interpretovat připadají těžkopádné. Zřejmě jsme už natolik zahlceni konzumem té spousty dalších filmů, které jsme od té doby viděli, že už nám připadá marné a zbytečné chtít se v tom všem nějak pracně zorientovávat. Zůstává mi tedy jen pocit, dojem. Ano, je tam něco otevřeného, je tam nějaká záhada v hloubce, pod povrchem. Ale jestliže se mi sama nepodává – a nejsem nějak povrchní divák! –, není asi třeba, aby po ní nějak zvlášť pátral… Nebo jsem zkrátka unavený, okoralý…
Ostrým nožom
Depresivní příběh ze Slovenska někdejších časů. Tedy asi ze Slovenska i dnešního, ale pro jistotu to tvůrci umístili do nějakých neurčitých dob. Slováci mají v sobě něco divokého, avarskou krev, a v jejich společnosti jsou nepochybně i vlivy toho Balkánu, nespoutaného, chaotického, živelného. Proto tam jdou leckdy věci do krajností, jaké my u nás neznáme. Ale natočené to bylo asi dobře, výkony herců minimalistické, a proto přesvědčivé.
Promlčeno
Sedláčka jsem moc rád neměl. Ale tohle se mu mimořádně povedlo. Konečně film natočený pro dospělého a vyspělého diváka.
Pět let
Seriál o mladých a pro mladé. Asi vidíme, jak se to dnes dělá. Kratičké epizody. Oni ti mladí dnes nic nevydrží, zvyklí na tiktoková videa.
Kdyby radši hořelo
Docela dobré, zajímavé. Filmařsky tedy nic moc, ale zdá se, že herci si to užívali. Spíš mě zaujalo téma. Týká se vzniku konspiračních teorií a specifického naladění obyvatelstva, které je ochotno dobrovolně a vědomě šířit dezinformace. Jak snadno se uchytí fake, který kdokoli vypustí… Jak stačí, aby lidi byli jen trošku blbější… A jak obtížné je, aby pak i ti, kteří už pochopili, že naletěli, přiznali, že se spletli, a dál setrvávají ve svém bludu a neuvědomují si, že sice nechtěli být trapní, ale takto budou zcela za blbce. Film by se dal použít jako didakticko-osvětová terapie pro širší vrstvy prostého (méně informovaného) publika.
Jeanne Dielman
Narazil jsem kdesi na hlášku, že jde o jeden z nejvýznamnějších filmů kinematografie. No, že to mělo přes tři hodiny, mi nevadilo, to se někdy musí. Takový opožděný existencialismus v sedmdesátkách. Nuda, šeď každodenní rutiny, stereotypy. V něčem to připomíná naši vlnu nového filmu v šedesátkách. Takový realismus všedního života. Jistě ta základní myšlenka napadla víc filmařů. Ukázat něco, kde se nic neděje. Film, ve kterém se pořád zhasíná. Jenomže, co s tím dál? Někdo by to mohl nechat vyšumět do ztracena. Tady se to pokusili vyřešit rázně, kdysi se tomu v dramatech říkalo „deus ex machina“. Trochu násilné, zbytečně.
Bridgerton
Platí zřejmě totéž, co jsem napsal o Sanditonu. Díval bych se, i když bych si připadal jako v nějakém nóbl hřebčinci, kde se ustavičně řeší, kterou klisnu s kterým připustit – aby se to pak v plemenné knize dobře vyjímalo. Ale od prvního dílu jsem se vzteknul, když jsem viděl, jak britští filmaři, vyděšení z americké hysterie politické korektnosti, obsazují do rolí všelijaké černochy, míšence a jiné přičmoudlíky. Proboha, to chtějí, aby tomu někdo věřil? Že ve staré dobré Anglii roku 1813 bylo tolik barevných členů vysoké aristokracie? Nemám nic proti barevným. Ale tohle přepisování dějin ze mě dělá rozhořčeného rasistu. A všechny ty radikální feministky, genderové specialistky a jiné levicové progresivistické pipiny začínám upřímně nenávidět. Navíc mi vadí, když tam nechávají chlapy se boxovat, jako v nějakém westernu z 50. let. Jestli to točily ženské – a pro ženské, tak možná měly pocit, že právě toto se dámskému publiku bude líbit. Ale v tom případě se velice mýlí. Právě tímhle se jednak dopustily přesně toho stereotypu, proti kterému současně chtějí bojovat. A jednak si myslím, že ženy si většinou nepotrpí na svalnaté fešáky do půl těla svlečené a mlátící se pěstma.
The Crown 5
Je vidět, že mnohem větší váhu má scénář, který je oproti minulým řadám víc literárně propracovaný, z každého dílu se stává málem beletristické dílko s nějakým mravním ponaučením. Předtím to bylo víc biografické a dokumentární. Ale natočeno je opět dobře. Špičková profesionální práce. A víc a víc ta jejich familie ztrácí auru, kterou v mých očích kdysi měla.
Mimořádná událost
Pobavilo. Klidně se to dá vidět ještě jednou a vychutnat si detaily.
Cardinal
Po prvním dílu už mě to nebaví. Tuctové. Takto se točí už nejen severské detektivky. Možná to není špatné. Ale já už jsem holt zmlsaný.
Co jsem nestihnul – ale chtěl bych vidět:
Opět Buñuelovu Tristanu a Viridianu.
Bledé modré oko
Bilý lotos (už je v datovém úložišti v pořadí)
Planeta Praha
The Bletchley Circle San Francisco (na to se moc těšíme)
Milenec lady Chatterleyové (už je v pořadí)