GERŠLOVÁ, Jana. Vídeňské kavárny & spol. Professional Publishing, 2021. ISBN 978-80-88260-50-9.
Je vidět, že paní profesorka tou knihou udělala radost především sama sobě. Většina milých a povrchních čtenářů bude jistě také spokojena. Já mám sice rovněž rád kavárny ve starém stylu, a zvlášť ty vídeňské ctím jako významný kulturní fenomén, ale současně jsem i náročný a žádám si pro sebe ne jen povrch a zdání, ale seriózní, poctivé provedení. Jak v interiéru kavárny, tak v sepsání knížky. A tahle je hrubě odbytá.
Myslel jsem, že když je někdo univerzitní profesor, tak má nastavená kritéria pro posuzování odborných výkonů jaksi napříč obory, prostě vytříbeným kritickým zrakem rozpozná solidně provedenou práci od tuctové rutiny. Tady bohužel paní profesorka ztratila soudnost. Především je kniha příšerně napsaná. Styl je tak mizerný, že i středoškolákům by ho musel kantor vrátit k opravení hrubých nedostatků. V jedné větě se třikrát vyskytuje stejné slovo. Některé obraty se jako floskule stále opakují. Chudobné výrazivo záhy nudí, ačkoli by mělo dávat najevo nadšení, jak je každá kavárna malinko jiná, i když je typická. Ale i věcný obsah je v textu nelogicky uspořádaný. Jedna a tatáž věc se téměř doslovně zmiňuje na různých místech. Není jasné, proč jsou některé odbočky ve výkladu umístěné do poznámek pod čarou, ačkoli nevypadají jako tematicky podřízené vsuvky. (Ztrátu soudnosti vidím například už v tom & spol. v názvu. To je přece zkratka, která v podnikatelské branži říká, že majitel má i další společníky, jejichž jména ale z úsporných důvodů v názvu firmy neuvádí. V angličtině to vypadá takto: & Co. Jenomže jde-li o vídeňské kavárny jako jev kulturní, pak zmínka o nějakých společnících nedává smysl. Paní autorka snad chtěla říct, že pojednává nejen o kavárnách, ale i cukrárnách, případně hotelových restauracích. Ale řekla to…, no, nešikovně…)
Především je ale kniha prostě jen kompilátem z několika turistických bedekrů a speciálních průvodců po kavárnách. V podstatě jen opakuje to, co dnes často lepší kavárny, hotely a podobné podniky mají na svých webových stránkách v oddílu Historie. Suchá data o založení firmy, údaje o měnících se majitelích, slučování i osamostatňování podniků, stavbě nových budov, renovaci starých, zásazích do interiérového designu. Na jedné straně je to jen encyklopedický přehled několika známých podniků – se zvýrazněním, proč jsou tak známé. Ale na druhé straně je tady náznak snahy o průnik pod ten červený plyš a židle tonetky do živoucích struktur svérázných kulturních a intelektuálních kruhů, které se právě na těchto místech koncentrovaly. Jenomže zasvěcenější líčení atmosféry Vídně v různých dobách – to by vyžadovalo jinak koncipovanou publikaci a jinak disponovaného autora. Do toho se profesorka Geršlová ani nechtěla pouštět, i když o tom jistě má povědomí a osobními sympatiemi k tomu lne. Zůstala u těch střípků, údajů pro kulturu milující turisty…
Profesorka Geršlová se zabývá hospodářskými dějinami. Psala o podnikatelských osobnostech a celých dynastiích průmyslníků. Fajn, tohle mohlo být zajímavé. Jsou v branži kavárníků, výrobců čokolády a cukrovinek nějaké pozoruhodné trendy, zákonitosti, které umí zahlédnout a poutavě popsat ekonom? Jako bychom snad neslýchali všelijaké stesky, že nadnárodní koncerny skupují nejen malé, ale i docela velké firmy, likvidují jejich zavedené značky, čímž omezují konkurenci, unifikují a globalizují produkci a snižují pestrost nabídky. Je tu přece obrovský prostor příležitostí zakroužit kolem problému, proč už se dnes nedaří provozovat velké kavárny starého typu, zatímco menší bistra a minikavárny vznikají jako houby po dešti (a stejně tak rychle zanikají). Humanitní a společenské vědy se už dlouho zabývají fenoménem svérázného světa restaurací, hospod – dokonce i těch kaváren. I literární vědy a literáti už o tom napsali dost. Co se změnilo v poslední době? O čem by bylo záhodno mluvit a přemýšlet? Jak tato prostředí změnil internet? Nezměnila je už dříve televize? Stejně jako před tím orchestrion a gramofon? Vyhnal odtud lidi zákaz kouření? To jsou otázky!
Já jsem prostě jen zvídavý a mírně poučený čtenář. Ale právě proto by mě třeba zajímalo, jak se vlastně ta káva vaří, jak se vařívala kdysi, jak dnes, jak se správně vařit má. Takzvané automaty na espresso zaplavily tyto prostory až po druhé světové válce. Jak je to s módními styly a vlnami ve vaření a popíjení kávy? V knize se často objeví slovo moka nebo mokka. Ví dnes lidé, co to vlastně bylo? Autorka občas zmíní, že za války se těžko sháněly některé suroviny. Ovšemže, prakticky všechny: kávová zrna, kakaové boby, cukr, máslo… Jak to tedy lidé dělali? Jak na to reagovali kavárníci, cukráři, obchodníci? Co dávali rodiče dětem za pamlsky? Život si našel cestu, objevily se náhražky. Velmi často se pak udržely i po válce. Šizení a napodobování se ukázalo jako ekonomická nutnost, chcete-li obstát v konkurenci a vydělávat. O tom by stálo za to něco vědět. Kdo jiný by nám to měl napsat, než ekonomové? Celé generace vlastně vyrůstaly na meltě a cikorce, staří dodnes pokládají za klasiku turka, epizoda s překapávači a filtry brzy skončila – fakticky se nám portfolio toho, co se za kávu pokládá nebo vydává, dost zúžilo.
Jak je vidět, nastínil jsem úkolů hned pro několik badatelských týmů. Jenomže tohle by měla správně udělat profesionální osádka redakce nakladatelství. Zkušení redaktoři by jednak nepustili takhle stylisticky nezvládnutý text. A dále by dohlédli na to, aby věcně, tematicky byl výklad rozumně, logicky uspořádaný. A konečně by doporučili ke zvážení, zda by publikace nezasáhla širší okruh čtenářstva, pokud by namísto falešných znaků odbornosti (poznámkový a odkazový aparát, seznam literatury, rejstřík, resumé) obsahovala i něco pro zasvěcenější čtenáře. Ironickou shodou okolností se tohle nakladatelství jmenuje Professional Publishing…
Klidně si knihu půjčte v knihovně, kupte v e-shopu, přečtěte. Neuškodí vám to. Ale jste-li přecitlivělí, jako já, tak si zajeďte do Vídně, sedněte si k Hawelkovi (jako já) a kochejte se. A doma si pak uvařte mokka ve speciální konvičce a poeticky vychutnávejte a oddávejte se vzpomínkám a zamýšlení. Třeba že byste si takovou knihu podle svého gusta napsali sami…
vš, září 2026